Metodika - Cestovní ruch

 

  • Základní pojmy v oblasti statistiky cestovního ruchu


    Cestovní ruch

    Mezinárodně uznávané definice cestovního ruchu podle Evropské komise a UNWTO.

    Dle Nařízení EU je cestovní ruch definován jako činnost návštěvníků, kteří se zúčastní cesty na místo určení mimo své obvyklé prostředí, a to na dobu kratší jednoho roku a za jakýmkoli hlavním účelem, včetně služebního či soukromého účelu. Do cestovního ruchu nepatří pracovní pobyty, jejichž účelem je hlavní pracovní náplň návštěvníků (hlavní zdroj příjmu je v místě pobytu).

    Dle definice UNWTO je cestovní ruch mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času, obchodu a za jinými účely nevztahujícími se k činnosti, za kterou jsou z navštíveného místa odměňováni.

    Návštěvník je klasifikován jako turista, pokud jeho cesta zahrnuje přenocování nebo jako jednodenní návštěvník, pokud jeho cesta nezahrnuje přenocování. Turista ubytovaný v ubytovacím zařízení bývá označován jako host.


    Obvyklé prostředí

    je zeměpisná oblast, nikoli nutně spojitá, v níž osoba běžně žije a která může být určena na základě následujících hledisek: překročení administrativních hranic nebo vzdálenost od místa obvyklého bydliště, délka návštěv, jejich frekvence a účel. Blíže je obvyklé prostředí definováno zde.


    Služební cesta

    je cesta služebního/pracovního charakteru mimo obvyklé prostředí, která trvá více než 3 hodiny a nepřekročí 12 měsíců. Jedná se o kongresy a konference, veletrhy a výstavy, obchodní jednání a firemní mise, cesty za účelem uzavření obchodní a jiné smlouvy, montáž a opravy technických zařízení, obchod (nákup a prodej), profesní cesty (např. kulturních a náboženských činitelů), školení za účelem zvyšování odbornosti a kvalifikace. Naopak cesty, které patří do hlavní (převažující) náplně práce (např. pravidelné cesty pojišťovacího agenta za klienty) resp. případy, kdy je cestování hlavní náplní práce (např. řidič), se nepovažují za služební cesty. Do služebních cest nepočítáme rovněž vojenské mise v ČR ani v zahraničí či služební (např. policejní) doprovod jiných osob. Více příkladů služebních cest naleznete zde.


    Hromadné ubytovací zařízení

    je zařízení s minimálně pěti samostatnými ubytovacími jednotkami (pokoji či apartmány) a zároveň deseti lůžky sloužící pro účely cestovního ruchu, tj. poskytující přechodné ubytování hostům (včetně dětí) za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, služební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech apod.

     

  • Podrobné definice a metodické popisy k jednotlivým oblastem statistiky cestovního ruchu:
  • Šetření v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ)
  • Registr ubytovacích zařízení (RUZ)
  • Výběrové šetření cestovního ruchu (VŠCR)
  • Satelitní účet cestovního ruchu (TSA)

  • Mezinárodní srovnatelnost

    Statistika cestovního ruchu je plně v souladu se Zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, Kodexem evropské statistiky, Závazkem o důvěryhodnosti statistiky a dalšími klíčovými dokumenty České statistického úřadu.

    Pro oblast statistiky cestovního ruchu je v rámci Evropské unie platné Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 692/2011 o evropské statistice cestovního ruchu. Na základě tohoto Nařízení jsou členské státy Unie povinné poskytovat údaje o kapacitách a návštěvnosti v hromadných ubytovacích zařízeních a domácím a výjezdovém cestovním ruchu.

    Ukazatele a definice v oblasti statistiky cestovního ruchu jsou plně mezinárodně srovnatelné a odpovídají platným mezinárodním metodickým doporučením (viz níže).

    Klíčové mezinárodní dokumenty statistiky cestovního ruchu:

    Methodological Manual for Tourism Statistics

    International Recommendations for Tourism Statistics

    Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework