Průzkum veřejného mínění o podpoře využívání rodičovské dovolené muži

Pramen : www.mpsv.cz

Institut rodičovské dovolené je jedním z nástrojů, který by měl napomoci realizovat v běžném, každodenním životě mužů a žen princip rovnosti pohlaví. Problematiku rodičovské dovolené je nutné řešit v kontextu postojů populace k rodičovským rolím i „netradičním“ formám péče o dítě. Výsledky některých zahraničních výzkumů totiž dokládají, že příliš konzervativní a rigidní postoje k výkonu rodičovské role jsou dokonce hlavní překážkou v realizaci rovného sdílení rodičovských (i partnerských) rolí muže a ženy v soukromé sféře. Je proto potřeba znát, jaké postoje v tomto ohledu zastává naše populace i jak se tyto postoje diferencují podle sociálně-demografických ukazatelů.

Pro tento účel bylo provedeno speciální sociologické šetření v rámci omnibusového výzkumu CVVM. Průzkum postojů a názorů veřejnosti k rodičovským rolím, rodičovské dovolené a otcovské dovolené byl realizován ve spolupráci dvou týmů Sociologického ústavu AV ČR – Gender & sociologie a Centra pro výzkum veřejného mínění jako zakázka Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Výzkum provedli proškolení tazatelé Centra pro výzkum veřejného mínění. Zkoumanou populací byli obyvatelé České republiky starší 15 let. Výzkum byl proveden kvótním výběrem vzorku 1 067 respondentů (521 mužů, 526 žen) na základě proporcionálního zastoupení kvótních znaků v populaci ČR, kterými byly: pohlaví, věk, dosažené vzdělání, velikost místa bydliště a region. Vybrané pasáže ze závěrečné zprávy přetiskujeme.

Legislativní opatření k nastolení rovnosti rodičovské role

Přestože možnost „být s dítětem doma“ v případě mužů se na základě legislativních úprav zvětšuje, signalizuje tedy směr vývoje k větší rovnosti mezi mužem a ženou, přetrvává stále nerovnost v pobírání typů dávek. Pokud otec či přesněji ženatý muž-otec či muž-otec žijící s družkou zůstane doma relativně brzy po narození dítěte (během cca prvních 20 týdnů po porodu), nenáleží mu stejný typ finanční náhrady jako ženě-matce. Nerovnost mezi mužem-otcem a ženou-matkou tak formálně dále přetrvává, nerovnost nebyla odstraněna bezezbytku.

Tab. 1.: Souhrnný počet vyplacených dávek rodičovského příspěvku

Období	Počet vyplacených žen	Počet vyplacených mužů	Celkem (muži a ženy)	Podíl mužů v %
12/2000 - 5/2001	530 701	4 227	534 928	0,79
6/2001 - 11/2001	524 736	4 298	529 034	0,81
12/2001 - 5/2002	528 251	4 532	532 783	0,85
6/2002 - 11/2002	519 163	4 650	523 813	0,89
12/2002 - 5/2003	517 421	4 759	522 180	0,91

Podíl mužů na celkovém počtu příjemců pobírajících rodičovský příspěvek se postupně mírně zvyšuje. Nejvíce mužů je dlouhodobě příjemci této dávky v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji.

Postoje populace k výkonu rodičovské role

Postoje a názory populace k výkonu rodičovské role byly zjišťovány baterií výroků, u kterých mohli dotázaní muži a ženy zvolit jednu možnost na škále rozhodně souhlasím – spíše souhlasím – spíše nesouhlasím – rozhodně nesouhlasím, případně mohli zvolit i variantu nevím.

Postoje veřejnosti jsou dost konzervativní, pokud se jedná o role matky a otce. Potvrzuje se, že matce je stále připisována role pečovatelky (o malé dítě se má starat převážně žena) a otci role živitele. Ženy jsou ve svých postojích ještě o něco konzervativnější než muži, jedná-li se o jejich úlohu ve výchově a po rozvodu. Těmito dvěma postoji demonstrují, že se považují za důležitějšího činitele ve výchově dítěte ve srovnání s muži. Nejméně konzervativní postoj je zaujímán k případnému zachování manželství „za každou cenu“, pokud jsou v rodině malé děti.

Zatímco u vnímání tradičního rozměru rodičovských rolí se muži a ženy více méně shodují, resp. rozdíly v jejich odpovědích nejsou až tak veliké, jiné je to u „nových“ pohledů na rodičovskou roli jak mužů, tak žen. Ženy se na jedné straně více přiklánějí k nároku na čas strávený muži s rodinou, na druhé straně svými odpověďmi opět potvrzují, že se považují za důležitějšího rodiče než považují muže. Ženy mužům dokonce častěji upírají schopnost postarat se o malé dítě, a tak naznačují, že muži jsou v jejich očích méně kompetentními rodiči než ony. „Rozpaky“ vyvolává přítomnost otců u porodu – téměř každý třetí dotázaný neví, zda by u porodu svého dítěte měl otec být.

Ženy lpí více na své roli, resp. na podobě stávajícího výkonu této role, než jim to jsou ochotni „přiznat“ muži. Na druhé straně ženy kladou nové požadavky na roli otce, očekávají změnu, pokud jde o čas trávený rodinou, ale nejsou ochotny přiznat mužům dostatečně jejich rodičovské kompetence. Muži jsou (alespoň) v názorové rovině v něčem pro změnu, zejména jde-li o péči o malé dítě. Podle názoru většiny mužů (73,0 % oproti 62,8 % žen) je tedy otec schopen se o malé dítě postarat stejně dobře jako matka, když je třeba! Muži tedy sami sobě připisují schopnost postarat se o malé dítě. Mladí lidé do 29 let zastávají nejméně konzervativní postoje, pokud se jedná o výkon rodičovské role.

Postoje populace k rodičovským rolím se v některých aspektech pozvolna mění. Na jedné straně přistupuje (alespoň v této rovině) populace zodpovědněji k plnění rodičovské role, pokud jsou v rodině malé děti (je častěji než dříve pro zachování svazku). Na druhé straně se zvyšuje tolerance k výchově pouze jedním rodičem. Z hlediska věku i vzdělání můžeme tvrdit, že mladí lidé a lidé s vyšším vzděláním zaujímají obvykle k výkonu rodičovské role méně konzervativní postoje než ostatní skupiny obyvatelstva. V případě rodinného stavu a života se stálým partnerem se ukazuje, že skupiny akcentují svou životní zkušenost (na základě situací, které jsou pro jejich život typické).

Výkon rodičovské role matky a otce dříve a nyní

Matka je stále velice dominantní osobou v rodině, pokud se jedná o výchovu dítěte, soudě podle aktivit, které s ním provozuje zejména jen ona. Její role se u některých aktivit oproti minulosti dokonce „utužila“ - učení se s dětmi (zatímco otec se „propadl“), chození do kina, divadla či jiné kulturní akce, čtení pohádek. Otec „ztrácí“ v učení, sportování s dětmi, jejich trestání, rozhodování o budoucím povolání či studiu, a to nejčastěji „na úkor“ toho, že tyto aktivity dělají oba rodiče společně.

V hodnocení minulosti se muži a ženy více shodují v pohledu na výkon rodičovských rolí, zatímco v přítomnosti se jejich optika častěji „rozchází“. Nejmarkantnější jsou rozdíly u výkonu role matky při povídání si s dětmi a kdo má na děti čas, když potřebují (více než 20 % rozdíl v odpovědích žen a mužů), hraní si, čtení pohádek, trestání dětí (rozdíly činí kolem 15 %), mezi 10 až 15 % u možností chození s dětmi na zájmové kroužky a chození dětí k lékaři, kolem 10 % učení se s dětmi, chození s nimi do kina a divadla, nákup dárků pro děti. Ženy se podle svých výroků buď „nadhodnocují“ nebo je muži „podhodnocují“!

Žena je stále dominantnějším rodičem než muž, i když přibývá párů, kde se na výkonu rodičovské role v tom kterém aspektu podílejí oba dva. Rozhodování v rodinách se stále více demokratizuje, participují na něm v největším počtu rodin oba partneři.

Běžný provoz v domácnosti

Zajišťování běžného, každodenního provozu domácnosti jako nákupů, každodenního úklidu, vaření, péče o děti apod. spočívá stále převážně na ženách (nyní 44,1 %, dříve 50,6 %). Na druhé straně je nutné zdůraznit, že ubývají případy, kde to měla na starosti pouze žena (z 31,7 % na 9,8 %). Výrazně však přibývá případů, kdy rodiče mají úkoly rozdělné (29,2 % nyní oproti 7,8 % dříve).

Postoje populace k rodičovské, případně otcovské dovolené mužů

Otcovská dovolená – ano či ne? Se zavedením speciální dovolené pro otce (tzv. otcovské dovolené), která by byla hrazena zaměstnavatelem, kdy muž by měl nárok zůstal při narození dítěte nějaký čas doma, souhlasí více než 50 % dotázané populace. Z těch, kteří souhlasí se zavedením otcovské dovolené, je nejvíce lidí (přes 50 %) pro jednotýdenní až dvoutýdenní dovolenou. Více než 2 týdny by zvolilo kolem 30 % respondentů.

Tab. 2.: Souhlas s otcovskou dovolenou

	Počet	%
Ano	577	54,1
Ne	173	16,2
Neví	316	29,7

Kdo jsou otcové na rodičovské dovolené?

Na skupinu mužů pečujících o malé děti (mužů na „rodičovské dovolené“) můžeme nahlížet z různých zorných úhlů. Těmi základními hledisky zcela jistě jsou:

míra intervence vnějších okolností a vnitřního rozhodnutí
podíl na péči o dítě
podíl na domácích pracích
možnost přístupu na trh práce

a) Tradiční otcové

Jednu skupinu tvoří otcové, kteří sice o své děti pečují, ale spíše k tomu byli donuceni okolními podmínkami. Kdyby se měli rozhodnout sami za sebe s největší pravděpodobností by s dětmi doma nebyli. Podle údajů z výzkumu postojů i z výzkumu kvalitativního se však nedá přesněji určit, jak velkou skupinu tito muži tvoří mezi pečujícími otci. Přesto se dá předpokládat, že tito muži budou na rodičovskou dovolenou nastupovat spíše v regionech s vysokou mírou nezaměstnaností, pokud jejich pozice na trhu práce bude horší než pozice jejich ženy, zejména jsou-li dlouhodobě nezaměstnanými. Nejedná se však jen o muže se špatnou pozicí na trhu práce (nízká kvalifikace, dělnické profese, nižší vzdělání), ale i o muže v nepříznivých životních situacích (ovdovění, opuštění partnerkou apod.). Tyto dva aspekty se ale často kombinují.

Muži pečující „z nutnosti“ o své dítě v našem výzkumu byli muži, kteří tuto péči neprováděli příliš zainteresovaně. Pokud nežili s partnerkou, museli být schopni se postarat i o celý chod domácnosti, ale tato situace zpravidla netrvala dlouho. Dělba práce v úplných rodinách těchto mužů byla nejvíce tradiční v porovnání s ostatními. Tito muži zastávali i poměrně konzervativní názory na roli matky a otce a pokud měli možnost, tak se i chovali relativně nejvíce stereotypně (většinou nebyli u porodu svého dítěte apod. na rozdíl od jiných mužů).

b) Otcové naplno, partneři „napůl“

Do jejich rozhodnutí být doma s dítětem se promítají jak vnější faktory (podstatnou roli sehrává zpravidla skutečnost, že pozice jejich partnerky na trhu práce je lepší než ta jejich), tak větší či menší měrou i vnitřní „důvody“ (chuť, zvědavost, „přesvědčení“ apod.). Tito muži zpravidla novou roli zvládají a cítí se v ní dobře. I když je práce v jejich životě důležitá, nepřikládají jí největší význam (obvykle nekladou vůbec žádný nebo jen malý důraz na kariéru). Tito muži nejčastěji vykonávají intelektuální profese (související s péčí a výchovou – jako učitelé, či komunikací s druhými – redaktoři apod.) nebo profese umělecké (vysoce tvořivé).

Ženy těchto mužů jsou často velice ambiciózní. V každém případě jsou ochotné přenechat část péče o dítě muži a jsou k výkonu jeho role poměrně tolerantní. I když se tento typ velice blíží typu následujícímu, odlišuje se od něj v aspektu dělby práce. Ukazuje se, že i když mnozí muži rádi a s chutí pečují o své dítě, nepečují o něj zpravidla celý den, ani nevykonávají většinu domácích prací. Přestože v rodinách těchto mužů dochází k výraznému posunu ve výkonu role otce i ve výkonu domácích prací směrem k větší participaci na nich, není míra této participace stále ještě shodná s mírou participace běžně požadované od ženy. Dá se dokonce předpokládat, že když tito muži začnou znovu pracovat, „vrátí“ se dělba práce a dělba rolí uvnitř rodiny do tradičnější polohy.

c) Muži jako otcové i jako partneři

Tato skupina představuje jakýsi ideál, kterému se někteří muži dokáží přiblížit. Tito otcové cítí vnitřní potřebu o dítě pečovat, starat se o něj a tuto potřebu realizují nejen během rodičovské dovolené, ale i ve svém dalším životě. Muži jsou nejen pečujícími otci, ale většinou i rovnocennými partnery svých žen – stejně tak jako ony pracují a stejně tak jako ony se i starají („se vším všudy“) o své dítě. Rovnost mezi mužem a ženou se v tomto případě uplatňuje nejen v péči o dítě a domácnost, ale i v možnosti pracovat. Rodina a práce má pro tyto muže obvykle rovnocennou hodnotu. Tito muži však nemusejí být nutně na rodičovské dovolené, protože zpravidla „pouze“ sníží svou pracovní aktivitu, aby se mohli věnovat i svému dítěti.

d) Muži jako matky (máma-táta)

Poslední případ představují muži, kteří přejímají péči o dítě i domácnost zcela, a to dobrovolně. V rodinách těchto mužů reálně funguje „inverzní“ model dělby práce a často i péče o dítě, alespoň po tu dobu, kdy jsou s dítětem doma. Tyto případy se však vyskytují velice ojediněle. Tito muži nepracují, zato s plným nasazením pracuje jejich partnerka. Zda tento model zůstává zachován po návratu muže na trh práce, se nedá s určitostí odhadnout.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ne všechny situace, kdy muž je doma a pečuje o dítě, je možné považovat za ideální z hlediska uplatnění principu rovnosti. V tomto smyslu se ideálu nejvíce blíží model střídání se v péči o dítě i ve výkonu domácích prací (model sdíleného rodičovství). Tento model střídání se však neznamená, že část rodičovské dovolené je doma jen žena a část jen muž (i když i to je možné), ale spíše skutečnost, že se partneři střídají v průběhu běžného týdne. Střídají se jak doma, tak ve výkonu své pracovní činnosti.

Přestože „otcové na rodičovské dovolené“ nejsou stále ještě úplně běžný jevem, početně v populaci přibývá mužů, kteří mají osobní zkušenost s pobytem „na rodičovské dovolené“. Postoje populace jako celku k otcům na rodičovské dovolené jsou poměrně vstřícné (většina lidí se domnívá, že v jejich zaměstnání by mohl muž bez problémů odejít na rodičovskou dovolenou, aniž by to kolegům vadilo). Poměrně vstřícné a tolerantní je ke konkrétním pečujícím mužů i jejich bezprostřední sociální okolí. Otcové na rodičovské dovolené jsou stále méně považováni za raritu, za „podezřelé“.