Pracovní poměr je pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jeho objektem je osobní výkon (práce) zaměstnance pro zaměstnavatele za mzdu (plat). Zaměstnanec je v pracovním poměru ve vztahu podřízenosti k zaměstnavateli (řádní zaměstnanci).

    111 zaměstnanci na základě pracovní smlouvy
      1111 zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou
        Jedná se o zaměstnance, jejichž pracovní poměr vzniká uzavřením pracovní smlouvy, kde není výslovně vyznačená doba trvání pracovního poměru.

      1112 zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou
        Jedná se o zaměstnance, jejichž pracovní poměr vzniká uzavřením pracovní smlouvy, kde kromě dne nástupu do práce je ujednání o tom, který den (nebo za jakých okolností) pracovní poměr končí.

    112 zaměstnanci jmenovaní nebo volení
      1121 zaměstnanci jmenovaní
        Jedná se o zaměstnance, kteří jsou jmenováni do funkcí podle zvláštních předpisů (právních norem) odlišných od zákoníku práce (např. ministr práce a sociálních věcí jmenuje ředitele úřadu práce - zákon č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů na úseku zaměstnanosti /v platném znění/). Toto jmenování není výsledkem přímé podřízenosti a nadřízenosti v pracovněprávním vztahu.
        Dále se jedná o zaměstnance, kteří jsou jmenováni do vedoucích funkcí za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec. Do vedoucí funkce může být zaměstnanec jmenován:
          a) v přímé řídicí působnosti zaměstnavatele
          b) v přímé řídicí působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného zaměstnavateli (statutárnímu orgánu).

      1122 zaměstnanci volení (kromě členů produkčních družstev)
        Volbou se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštními právními předpisy, případně stanovami nebo usneseními příslušných sdružení občanů (např. Ústava České republiky, zákon o obcích, obchodní zákoník, občanský zákoník apod.).